baner baner
Silent Hill
Silent Hill

www.ign.com

Vězněm v Silent Hillu

Silent Hill vlastní tvorba Inspirováno posledním dílem SH Downpour, pozn. autora
Vězeň 6-066, otočte se čelem ke zdi, zařve mi dozorce z příma do očí. Jdi do hajzlu ty tlustý,spocený prase. Je- ho odpovědí byl tupý úder obuškem do ledvin. Bolestí mi teplá moč pomalu stéká pod vězeňským, oranžovým mundurem Už zase ? Ty jsi se zase pochcal Murphy, viď ? Půjdeš do díry! Procedil dozorce skrz zuby zbytky špekovýho salámu s chlebem. Dělej sakra, couráš se jako maje holka ! S o- tisky gumových podrážek od kopanců těžkých bot, spoután řetězy k pasu se pomalu sunu vpřed. Jediné na co myslím je, abych neupustil malý zápisník, ve kterém mám několik složených dopisů a fotografií od mé ženy, kterou jsem za posledních 5 let neviděl. Tak zapadni Murphy, už mi pad- la ! Zdržuješ mě, ani nevím, proč se s tebou tak seru. Mezi mřížemi samotky dostanu silný kopanec do hlavy, po kterém se skácím bezvládně na zem jako hadrová loutka. Tma, nic jiného než tma, sesunu se k zemi a oči mi vy- hasnou do nepřítomného pohledu. Ležím na zemi v hlubokém bezvědomí, které mi vyvolává sny, jenž si přemotávám tam a zpět jako starý kotoučový film. Vracím se do doby, kdy jsem naposledy držel svého syna Charlieho v náručí. Na fotografii prstem přejedu jeho tvář a vzpomínám jak jeho tělo bezvládně leželo pohlavně zneužité a pohozené mezi odpadky v blízkosti železniční trati. Stal se obětí pe- dofila, pod jehož rukama vyhaslo několik dětských živo- tů. Pane bože, chtěl jsem mu pomoci ! Už nedýchal, jeho srdce už dávno přestalo bít, jen jeho prázdné oči mě protínaly vyčítavým pohledem skrz na skrz. Mohu za to já, měl jsem být s ním, když se vracel ze školy, opakuju si stále dokola.Bezmoc a beznaděj mě svírá celého uvnitř Po několika hodinách ... Sbal si věci Murphy, ve 4:30 budeš escortován. Dneska máš velký den, budeš mít nový domov ve věznici v Silent Hillu. To bude tvůj hrob ! Shniješ tam do konce svýho zatracenýho života. SILENT HILL, opakuju si stále dokola Už si vzpomínám: ,,Sejdeme se v Silent Hillu" zněla po- slední slova pedofilního vraha Patricka Napiera, kterého jsem pak chladnokrevně před očima jeho dětí zabil. Pů- jdeme Murphy, dozorce odemkne celu, ve které jsem zatím strávil 5 let života. Je to opravdu jen nepatrný zlomek trestu, který mi zbývá. Zřetelně rozpoznávám vězeňský o- brněný autobus s pěti dozorci. Jsou ustrojeni v prošíva- ných zelených, zimních bundách s bílým beranem na límci a s širokým kloboukem na hlavě, kteří dohlíží se stále nataženým kohoutkem brokovnice na výstup čerstvě dopra- vených vězňů. Spoutané nohy řetězy se mi ihned zaboří do hluboké závěje čerstvě navátého sněhu. Promodralými rty, spalující mrazem, těžce vydechuji bílé obláčky páry, které stoupají v různorodých tvarech vzhůru. Murphy Pen- dlton, č. 6-066, nástup do autobusu, přikáže dozorce, svírající v kožených rukavicích pažbu a spoušť brokovni- ce. Po kontrole pout mi dozorce označí prstem místo u okna. Tady si sedni Pendletone a nechci tu žádné problé- my. Nikdy jsem neměl s nikým problémy, rozumíš Pendleto- ne ? Ano pane. Děkuji za upozornění pane. Po natočení startéru se dieselový motor pomalu dává do pohybu, těžká pancéřovaná kola se prořezávají masou sněhu na cestu, která vede k hlavní bráně. Definitivně vyjíždíme z oplo- ceného sektoru věznice. Pokleslé větve stromů pod tíhou sněhu občas šlehnou do oken autobusu. Ospale si zmuchlám deku s několika zabalenými osobními věcmi pod hlavu a schoulím se ke kovovému držáku na pouta, které se mi za- řezávají do rukou. Občas otevřu oči a podívám se ven. Po několika hodinách ... Se skřípáním brzd autobusu uslyším hlas dozorce. Murphy Pendletone, číslo 6-066 vstávej, jsme na místě. Autobus zastavil před starým klášterem, jehož zdi jsou silné ně- kolik metrů. Za nimi hladově s šíleným krvelačným štěko- tem čeká smečka mastifů na svoje žrádlo. Z nebe padá žhavý popel, který po dopadu na zem dohasíná. Odkud se bere ? Přes vězeňský dvůr jsem odveden do kláštera, kde míjím přeplněné cely, ve kterých jsou uvězněni samí sta- ří vězňové. Tady je vaše cela, jak se jmenujete, zeptá se stará abatyše, oblečená v černobílém hábitu se zlatým křížkem na krku, která mě doprovázela pod ostrahou do- zorců. Murphy, překvapeně odpovím. Věř v Boha a bude ti odpuštěno. Nezáleží, co jsi udělal, záleží na tvém svě- domí. To dělám sestro, odpovím. Dveře cely se za mými zády uzavřou a já stojím s dekou v ruce jako opařený. Posadím se na palandu s čistou, bílou pokrývkou, rozba- lím filcovou deku a několik minut tupě zírám do stropu, kde si ve žhavém světle pálí několik můr svá křídla. V cele jsem sám, jen nářek starých vězňů zní všude kolem. O několik let později ... Pramínky šedivých vlasů na skráních mi přidávají roky, o které jsem ve věznici Silent Hillu přišel. Do věznice po celé roky nikdo nepřijíždí ani neodjíždí. Starci, co tu byli dříve vězněni už dávno svojí smrtí opustili cely. Jsem tu sám, život se mi ukrajuje po kouskách, bojím se smrti, jen nikdy nevím, kdy si pro mě přijde. Venku stá- le prší, kapky deště tlučou do oken a proudy vody se stáčejí dokola ve víru do okapních rour. Bouřka je dnes mimořádně silná, nemůžu spát, převaluju se na palandě s rukama založenýma pod hlavou a dívám se upřeně do okna na blesky, které se vzájemně protínají a vytvářejí doko- nalou iluzi božského kříže. Zjevení opravdu vypadá jako kříž. Pomodlím se ke Kristu a políbím růženec zavěšený na krku. V tom okamžiku na temném nebi obrovskou silou zahřmí. Venkovní dřevěné okenice pod náporem silného vě- tru a deště hlasitě mlátí o mříže cely. Promočeným stro- pem se začíná dovnitř valit voda. Volám na dozorce, ale žádná pomoc nepřichází. Všimnu si probořené díry v rohu místnosti. Bez váhání prolezu na chodbu kláštera, kde si z nefunkčního hydrantu vyndám požární sekeru a vydávám se prozkoumat starý, vězeňský klášter. Pár utopených krys a proudy venkovního deště smývají v celách na špi- navých zdech pomalované obrázky od bývalých vězňů. Každá z cel vypráví svoje životní drama, do kterého patří i můj příběh, který bohužel končí špatně. Zabil jsem člo- věka, který mi sebral jediného syna. Neměl právo žít, musel jsem to udělat, nešlo to jinak ! Opakuji si stále dokola. Stal se ze mě mukl bez života s právem žít a teď musím za vše trpět. Bezcílně se toulám po zatopených chodbách a utápím se ve výčitkách svědomí. Ze sebelítos- ti mě vytrhne na konci chodby přelud. Vidím dětskou pos- tavu, která se na mě beze slov dívá. Hej, kdo jsi ? To jsi ty Charlie ? Ano, jsem, pomoc mi prosím a položí si ukazováček na svá ústa, čímž mi naznačuje, abych mlčel. Poté se mi ztrácí v bílém oparu páry. Nevěřím ničemu, co jsem viděl, probuď se Murphy. Je to jen noční můra, kte- rá se mi dnes ve snu dostala do hlavy. Žádné stopy, jen na zemi leží dětský obrázek, na jehož druhé straně je číslo 22-415. To číslo patří s určitostí jedné z cel v bloku A,kam dozorci izolovali obzvlášť nebezpečné vězně. Elektřina poničená tekoucí vodou tam nikde nefunguje. Ze stolku dozorců si vezmu malou baterku a sejdu po scho- dišti do útrob vězení z drátěných, zrezivělých armatur. Konec schodiště je zatopený až ke stropu, nezbývá mi než vlézt do špinavé vody a proplout mezi odpadky k žebříku na druhou stranu, který mi dává naději. Vystoupím na jedno z mnoha kruhových podlaží, která jsou s maximální precizností stvořená a působí velkolepým, řemeslným doj- mem. Ocelové cely jsou zavěšeny za háky s řetězy, kde každá z nich rotuje kolem dokola jiným směrem a je cen- trálně napojena na životní funkce vězně. Je to bizardní podívaná, v řídící kabině dozorců je mechanismus, kterým se cely jednotlivě ovládají. Kombinaci čísel zadávám jen náhodně, některá z cel začne rotovat opačným směrem, ji- né zase povyjedou o několik metrů výš. Nemá to logiku, nevím, jaká číselná kombinace je správná. Zadívám se na zavěšené cely, každá z nich má nečitelné identifikační číslo vězně. Po několika marných pokusech, které nikam nevedou si prohledám kapsy munduru a z kapes vyhrabu Charlieho obrázek. To je ono ! poklepu prstem na čísli- ce a nacvakám 22-415 do ovládacího pultu. Řetěz se zavě- šenou celou s identickým číslem postupně sjede na naklá- dací rampu a silným elektromagnetem usadím celu do izo- lačního hrazení, které je nabité elektřinou. Zatáhnu za bezpečnostní páku, která hydraulicky uvolní zapuštěné čepy, uzavírající ze všech stran ocelové dveře. V cele na lůžku leží přikurtovaný Patrick Napier, z jehož nahé- ho těla vedou jehly s dávkovacím zařízením, kterým mu jsou podávány uklidňující chemikálie. Vítej Murphy, če- kal jsem na tebe celou věčnost, promluvil dusivě chra- plavým hlasem. Přišel jsi pro pomstu, očistit svědomí nebo skoncovat se svým snem, který teď prožíváš ? Musím se zbavit zátěže, kterou s sebou po zbytek života vláčím a to jsi ty ! Patricku Napiere ! Museli jsme se tady se- tkat Pendletone, ve světě temna a iluzorního světa Si- lent Hillu. Máš pravdu, je to jediné místo, kde tě můžu opravdu zabít a ukončit vše, co jsi kdy na pozemském světě spáchal. Tak to udělej Murphy, zabij mě ve svém snu a očistíš svoji duši od všeho, co tě trápí, zněla jeho poslední slova. Z jeho pohledu mi mrazí, z výrazu jeho tlusté tváře cítím naprostou ironii a výsměch vše- mu, co kdy spáchal. Jdi k čertu ! Silným úderem odseknu sekerou hlavu Patricka Napiera. Po přetnutí životních funkcí se hák po odpočtu za okamžik odpojí a cela se za- čne propadat do recyklační jámy. Musím okamžitě ven ! Lomcuju zamčenými dveřmi, které počítač hermeticky uza- vřel. Varovná siréna se rozezní po celém bloku A. Hlas počítače už dávno zahájil krátký odpočet recyklace, zbý- vá 02 sekund pro odpojení, opusťte prostor! zbývá 01 se- kund pro odpojení, opusťte prostor ! Po ohlášení posled- ního odpočtu se s mrtvým tělem pedofila Patricka Napiera zřítím do hlubin Silent Hillu, ve kterém už nic není ! Po několika hodinách ... Probuď se ty moje holko, jak jsi se vyspal ? Probouzí mě hlas dozorce z děsivých nočních můr. Vytřu si zaschlou krev z uší od posledního kopance a promnu si oči. Tak půjdeme Murphy. Za doprovodu několika dozorců vcházím do místnosti s bíle vymalovanými zdmi. Uprostřed místnosti stojí elektrické křeslo. Všude je to tu cítit desinfekcí od dříve popravených vězňů. Tady se posaď Murphy, něčí ruce mě zezadu pevně sevřou pod paží a rázně posadí na dřevěné křeslo. Jste Murphy Pendleton číslo 6-066 ? Ano jsem, odpovím potichu. Dnes jste byl Murphy Pendletone státem Florida odsouzen k trestu smrti 1. stupně. Popra- va bude provedena na elektrickém křesle bez neprodleně bez možného odkladu do 5 minut. Po nezbytném vystavení dokumentů a prošetření mého zdravotního stavu zazní pří- kaz, vykonejte popravu ! Jeden z dozorců z popravčího týmu mě klidným hlasem vyzve, abych pozvedl hlavu vzhůru a bez vysvětlení mi nasadí plátěnou kuklu přes hlavu. Mokrou houbou ve slaném roztoku mi smočí čerstvě ohole- nou hlavu, na kterou mi následně upevní helmici, připo- jenou elektrodami ke smrtícímu proudu. Snažím se být klidný, ruce a nohy mám pevně připoutané k popravčímu křeslu. Nechci vědět, kolik lidí zemřelo pod smrtícím postrojem v cele smrti. Několik vteřin bolesti, pak budu mít klid. Doufám, že moje tělo nebude dostatečně silné a odejde na druhý svět při první fázi popravy, nechci tr- pět při opětovném pokusu mě zabít. Řekli mi, že po och- lazení těla od smrtících elektrických výbojů mi lékař z- kontroluje srdeční tep a prohlásí mě za mrtvého. Už ne- mám moc času, začnu si nahlas předříkávat modlitbu, kte- rá mě po všechny ty roky trápení udržovala vždy naživu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi -------- autor P.K. 3.11.2013