baner baner
Silent Hill
Silent Hill

www.ign.com

Bílé zapomnění

Silent Hill vlastní tvorba Bílé zapomnění část 1/2 Už je to pár let, co mi Isabel údajně zemřela při auto- nehodě v malém hornickém městečku Silent Hill.Projíždě- la tímto místem, aby si zkrátila cestu domů. Nic o ni stále nevím.Místní lidé mi také nedokázali dát od pověď na mé otázky. Nechápu,proč musela jet zrovna tam ? Kle- čím tu nad prázdným hrobem své ženy, pouze růženec,kte- rý tak ráda nosila, svírám v dlani. Moje láska k ní a neutěšitelný stesk mi působí bolest po celém těle. Proč se to muselo stát? Mohljsem té to tragédii nějak zabrá- nit?Je něco málo po půlnoci. S posledním úderem zvonice zaslechnu podivný zvuk. Projdu úzkou pěšinou mezi hroby a vyděšen k smrti zpozoruji,že jeden z nich je odkrytý. Dojdu si do místní kaple pro žhnoucí svíci,je to jediné světlo,co tu je.Pod mihotajícím plamenem objevím želez- ný žebřík vedoucí dolů pod zem, nic víc. Bože ochraňuj mě, co to je,znamení ? Třesoucí rukou očistím rytinu se jmény zemřelých.Bohužel písmo se drolí, nemohu jej pře- číst.Horký vosk mi spaluje zkřehlé prsty na rukou. Myš- lenka vydat se dolů pod zem mě klaustrofobicky ničí. Chytím se zrezivělého žebříku a sestoupím do temného hrobu.Žebřík se mi pod nohama láme, sakra, musím sesko- čit. Pustím se poslední příčky. Dopadnu tvrdě na podla- hu úzké chodby.Je to stoka, krys je tu bezpočet, vzduch je zatuchlý,nedá se tu skoro dýchat.Kam ta cesta vede ? Přicházím ke kruhovému schodišti, na konci nahmatávám uvolněný poklop, který mě spojuje se světem tam nahoře. Jsem konečně venku, skoro nic nevidím, bílý popel padá z nebe, nechápu, co by to mohlo být . V dáli rozeznávám obrysy informační cedule. Ano,mohl bych se konečně doz- vědět, kde to jsem. Dávám se do běhu.Párkrát v bílé tmě narazím na popelnice,které již dávno přetékají svým ob- sahem. Pohlédnu vzhůru na ceduli, kde je napsáno Vítáme vás v Silent Hillu ", místo, kde zemřela Isabel. Cože ? Nemůžu uvěřit,že jsem se tu ocitl. Je to tady jiné, než když jsem tu naposledy byl. Závan větru postupně sílí a přináší sebou podivné zvuky. Z bílého pekla zpozoruji klátící se postavy,jejichž těla nevypadají jako lidská. Začnu ustupovat, nemůžu se jen tak vrhnout proti nim, rozhlížím se kolem sebe !! Musím se někam skrýt ! Běžím okolo obchodů, chytám za kliky dveří,musím se sakra ně- kam dostat. U posledního domu v řadě prokopnu zámek. Okamžitě přirazím ke vchodu stůl,snad to chvíli vydrží. Rozhlížím se kolem sebe, nikoho tu nevidím. Tupé údery do dveří naznačují, že jedno z monster se sem snaží do- stat. Je odporné, z podivné hlavy mu cosi vystřikuje, Co to může být ? Zapáchá to jako plyn ! Snažím se najít něco, co bych použil, abych to monstrum zastavil. Ude- řím ho židlí přímo do hlavy, překvapeně pozoruji jak se kácí k zemi. Ještě několikrát zopakuji úder, dokud mu hlavu celou nerozpůlím ve dví.Jsem rád za tenhle úkryt, po zřetelném prozkoumání místnosti zjišťuji, že jsem v místním bistru.Je tu tma, otočím vypínačem a pod silným osvětlením vidím, že na baru leží klíče od auta.Ano,ten přívěsek ve tvaru srdce velice dobře znám. Je to ten,co jsem věnoval kdysi Isabel. Co se tu děje,ničemu nerozu- mím.Kdo sem ty klíče dal ? Musím zjistit více.Zvědavost mě pohání kupředu.Vyběhnu z bistra zpět ven na ulici.Je šero a já utíkám za ustavičného ohlížení kolem sebe po chodníku. Probíhám zmateně ulice a na jedné z nich poz- návám zaparkované auto, které patřilo Isabel.Dveře jsou otevřené,přední sklo je zalito zaschlou krví.Je lidská? Nevím. Stálé vzpomínky na smrt mé ženy mě dovádějí k sebevražedným myšlenkám.Tady zemřela a její život vyha- sl.Kam se podělo její tělo ? Kde ho mám hledat ? Už ne- mohu dál, vyčerpaný se schoulím do auta a usínám.Změně- ný stav vědomí mě dostává do hrůzostrašného snu,ve kte- rém procházím rozkvetlým parkem plným bílých, poletují- cích motýlů. Stojí tam moje Isabel a v náručí drží malé nemluvně. Své bílé svatební šaty má zakrváceny tam,jako by to dítě bylo právě zrozeno. Podvědomě cítím, jak mi pot stéká po spáncích. Chci se z toho hrozného snu pro- budit !! Bohužel opět usínám. Vracím se ve snu zpět do parku, odkud jsem na chvíli odešel. Na zemi leží dítě s mrtvolně sivou ručičkou, která svírá zlatý medailon ve tvaru boha. V myšlenkách si ho beru s sebou Kde je Isa- bel, ohlížím se okolo. Kam se poděla, čím více nad tím přemýšlím,tím se mi iluze podivného snu vytrácí.Otvírám nuceně oči, jsem stále živý, s úlevou se posadím na se- dadlo. Pohled ven mě opět děsí, nic se nezměnilo. Ten stejný popel, ta stejná bílá tma, vím že tu nemůžu zůs- tat, musím zase dál. Ale kam ?? Bez vytyčeného cíle vy- lézám z auta ven a vyzbrojen tyčí od heveru se vydávám do tohoto podivného světa. Procházím tu už několik dnů, jídlo si beru z opuštěných domů,moc toho nenaspím.V no- ci se musím stále skrývat,bojím se.Chodím stále dokola, nevím kam dál, musím se dostat na druhou stranu města.